Jdi na obsah Jdi na menu

19. století

6. 12. 2016

KONEC 19. STOLETÍ

Horský charakter oblasti neskýtá vhodné podmínky pro rozvoj železniční sítě. Přesto koncem 19. století vznikl projekt výstavby železniční tratě přes Petrovice do Gottleuby. Ten byl v roce 1893 dokonce schválen rakousko-uherskou vládou ve Vídni, saská vláda jej nicméně odmítla.

Nejbližší železniční zastávka se nachází v Telnici na trati číslo 132 (přezdívané Kozí dráha) z Děčína do Oldřichova u Duchcova. Provoz však probíhá pouze občasně, a to na úseku mezi Telnicí a Děčínem. (Zdroj Wikipedie)

 

1897

Kupní smlouva

180322_7.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1869

Z historických pramenů je doložený rok 1869Tehdy na mlýně působil mlynář VINZENZ BAIL. S ním zde žila manželka, tři synové, dcera, její nemanželský syn a podnájemník. Měli čtyři krávy, kozu a tele.

111.jpg

 

 

Na již zrušeném hřbitově v Krásném Lese (směrem na Větrov) jsme objevili náhrobek se jménem Wenzel Bail (1833 - 1907).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1843

1843.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Císařský povinný otisk, výřez, viz archivnimapy.cuzk.cz, 1843

 

1813

napoleon.jpg

Ve mlýně přespal dle místních pověstí Napoleon Bonaparte, bylo to při bitvě u Chlumce v roce 1813. 

Napoleon I. Bonaparte (15. srpna 1769 Ajaccio – 5. května 1821 Svatá Helena), francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství. Bývá vzorem vojevůdcovských schopností a cílevědomosti, na druhou stranu však projevoval lhostejnost k lidem, v nichž viděl jen prostředky svých cílů. Dokázal národ vybičovat k nesmírnému úsilí, ovšem za cenu obrovských obětí na lidských životech. Jen francouzských občanů během napoleonských válek zahynulo více než milion. 

Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty. V 9 letech odcestoval do Francie, kde se jako stipendista vzdělával na vojenských školách. Po smrti otce, v 16 letech, převzal starost o rodinu, předčasně dokončil studia a v hodnosti podporučíka vstoupil do armády. Jako dělostřelecký důstojník se roku 1793 zasloužil o dobytí pevnosti Toulon, za což byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem. Následujícího roku byl direktoriem vyslán do války s Rakouskem a pověřen velením nad francouzskou armádou v Itálii. Zde se chopil nabízené příležitosti a řadou vítězství přinutil Rakousko požádat o mír.

V roce 1799, po nepříliš vydařeném tažení do Egypta, se Napoleon zapojil do politického převratu, který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci. To jej vyneslo do pozice vůdčího ze tří vládnoucích konzulů. Od roku 1800 zastával doživotní funkci prvního konzula a o čtyři roky později přiměl senát, aby jej zvolil francouzským císařem. Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814, kdy byl po krachu tažení do Ruska vojsky VI. koalice zatlačen až k francouzské metropoli a vlastními maršály přinucen abdikovat. Posléze byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud po necelém roce uprchl, vrátil se do Francie a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn. Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císařství nepřežilo více než 100 dní. Napoleonova vláda skončila porážkou v bitvě u Waterloo, po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců. Ti jej odsoudili k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech pobytu ve věku jednapadesáti let zemřel. Za svůj život Napoleon svedl okolo šedesáti bitev.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář