Jdi na obsah Jdi na menu

Krteček pod lupou

30. 6. 2017

Soužití s krtkem nebývá idylické, aspoň co víme z literatury. My jsme sice nejdřív museli krtka vzít na vědomí, ale záhy pochopil (tzv. hezky česky), že naše zahrádka není jeho územím. Odklidil se na volnou travnatou plochu a zde se realizoval. Někdy bych chtěla jeho podzemní paláce navštívit a prozkoumat. Tam musí být velice rozlehlé metro... Hromádky s čerstvě vyhrabanou hlínou se objevovaly v pravidelných odstupech po liniích, které opravdu vypadaly jako stanice právě budovaného metra. Nezlobila jsem se na něho. Hlínu krtkem takto vyhrabanou jsem odklízela na kolečko a vyvážela do zahrádky, kde jsem pak přisypávala zeleninové záhony. 

Nebrala jsem existenci krtka jako problém, každý má ostatně svůj příběh. Proto jsem byla šokována, když najednou vidím krtkovo tělíčko bez známek života. Ještě nikdy jsem neměla možnost si krtka takhle důkladně prozkoumat, nebudeme-li se ovšem bavit o tom krtečkovi od Zdeňka Milera. 

Tlapky jsou zakončené opravdovými lopatkami, v porovnání s velikostí těla obrovské. Maličká tlamička skrývá ostré zoubky.  

170701_1.jpg  170701_2.jpg

170701_3.jpg  170701_4.jpg

Otázkou ještě zůstává, co bylo příčinou jeho úmrtí. Protože naši dva psi se ovšem okamžitě po našem nálezu krtka klidili do své skrýše, odpověď přišla hned.

Krtek si v pohodě pracoval na dalším tunelu svého podzemního království a před sebou sunul měkkou hlínu. Netušil ovšem, co se stane, když vytvoří svou hromádku a vykoukne ven. To už totiž na něho netrpělivě číhali naši psi, kteří tušili, že se něco děje, a samou radostí, že ho objevili, ho udlachnili k smrti... Ano, je to jeho příběh. Dny jeho života byly právě sečteny.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář