Hrášek? Hrášek!
Hrášek patří k létu, to ví každý. Jako malá jsem si mohla hrášek trhat na naší zahrádce v Pardubicích u Chrudimky, kolik jsem chtěla. Nějak ve mně tento pocit zůstal, od té doby se snažím vypěstovat si hráček v podobném režimu... Ale zatím marně. V minulých letech jsem hrášek sázela nekoordinovaně, vždy k nějakému plotu, v domění, že se chytí a poroste. To se ale nestalo. Proto jsem přišla s "vynálezem". Vytvořila jsem si tzv. kolo jenom pro hrášek.
Odkopala jsem horní vrstvu s trávou, zkypřila půdu, Může mít tak metr v průměru. Pak jsem si našla kus drátu a provázek, nějaký kus dřeva - třeba vyřazenou násahu od koštěte - a samozřejmě kameny, kterých je tady spousta. Z drátu jsem vytvořila kruh, který vytvářel obvod budoucího záhonu pro hrášek. Na horní část dřeva jsem zatloukla hřebík, aby zůstal asi centiment vidět. (Není tedy úplně zatlučený.) Pak jsem postupně uvazovala provázek k drátu, odtud jsem ho vedla nahoru kolem hřebíku a opět dolů na opačnou stranu, kde se uvázal a odstříhl. Tohle se opakuje tak dlouho, až uznáte, že to bude stačit. Minimálně tak patnáctkrát... Tím se vytvoří síť, kolem které se potom hrášek bude krásně pnout.
Sázím hustě, to znamená že pokraji celý tento vytvořený kruh. Snažím se průběžně půdu zbavovat plevelů. Hrášek roste úžasně a opravdu je radost si k němu potom sednout a trhat a trhat...
