Jedno sobotní ráno u nás...

23. 11. 2024

Ptali jste se mě, co to obnáší bydlet trvale v bývalém vodním mlýně. Jde to vůbec? Co tam jako děláme? Proto jsem se rozhodla nastínit několik okamžiků od nás. V patře v ložnici, kde se probouzím, vidím na teploměru 14 stupňů. Není to sice moc, ale když si vzpomenu na etapu, kdy se rekonstruovala světnice dole, fungovali jsme v bývalém chlévě při 7 stupních. Tady to nešlo jinak než v několika vrstvách teplého oblečení, v čepici a rukavicích (na klávesnici se v rukavicích píše těžko, to mi věřte...) Přecházím se podívat do mého ateliéru, kde na teploměru vidím 4 stupně. Ano, je to starý dům, přízemí z kamene, patro hrázděné. Sice jsme zevnitř dali dvojitou izolaci, ale i tak je to něco úplně jiného než ústřední topení. Tady se kolečkem otočit nedá. Jediné teplo jde od kachlových kamen.

Bydlíte-li se zvířaty (u nás jsou to slepice a pes; želva už je zazimovaná), nemůžete si dovolit spát třeba až do oběda. Přibližně kolem půl osmé se vydávám ven, procházím dole v chodbě kolem kachlových kamen, která - tmavým okénkem hodnotím - jsou vyhaslá. Odemykám a otevírám vchodové dveře. Nabídne se mi tento pohled:

Přes noc napadl sníh (takové možná čtyři centimetry), kolem misky našeho psa Šedyho je jen několik ptačích stop. Vydávám se ke kurníku, sypu pšenici do korýtka, otevírám vrátka, aby mohly slepice ven. Moc se jim nechce. Do velkého pekáčku nalévám teplou vodu poté, co jsem vyklepla led. Beru si jedno vajíčko, je doba, kdy se jim už moc snášet nechce. Aktuálně máme šest slepic a pět kohoutků. Krmení pro ně na dnešek mám nachystané už ze včerejška, připravuji vždy najednou dvě dávky, tento postup se mi osvědčil.

Jdu se podívat na teploměr. Ukazují se tři nebo čtyři stupně pod nulou. a to jsem chtěla umýt okna. Ale nechám to nejspíš na neděli, to by mělo být plus osm.

Tak uvidíme. Každopádně tohle mi neuteče... Ještě se vydávám nasypat slunečnici do krmítka. (Poznámka - Během dne jsem dvakrát vyháněla kočky od sousedů, které byly před krmítkem v bojové pozici, číhaly na sýkorky. Proto jsem krmítko přemístila do závěsné polohy na konstrukci nad sezením před mlýnem. Chvíli sice bezradně létaly kolem svého obvyklého místa, ale nakonec krmítko našly.) V kamnech naštěstí ještě bylo žhavé, baví mě zatápět tímto způsobem - bez jediné zápalky. Narovnám několik malých dřevíček na sebe, zmuchlám papíry, otevřu spodní dřívka a za chvilku už v kamnech praská oheň. Na kamnech mám stabilně velký hrnec s horkou vodou, kterou pak používám na mytí nádobí nebo na úklid.

Mezitím si dám vařit vodu na čaj. Vařit dnes nemusím - štrůdl, upečený chléb, kapustové karbanátky, opečené brambory, vepřové maso... Vlastně si mohu vybírat, na co budu mít chuť.

Po chvíli se venku ukázalo sluníčko, musím ven, jen abyste viděli, jak to tady vypadá. Ano, je to jako v pohádce. Výborné to je, když máte připravené dřevo na topení a když nezamrzne voda... Není tady zaveden vodovod, využíváme vlastní pramen a právě před rokem zamrzla voda v trubce v místech těsně před vstupem do domu. To jsem musela nosit vodu v kbelících. Ano, přesně jako někdy v pravěku... Každý, kdo sem zavítá, je nadšen, ale jen na chvíli, na dovolenou, na týden dva, ale na každodenní život určitě ne. Mají rádi své pohodlí.