GRIZZLOCHŮV MLÝN

V neděli 15. prosince pořádala obec Bad Gottleuba procházku po místech, kde dříve stávaly vodní mlýny. Jediným plně funkčním mlýnem je pak Max Bähr mlýn, kde exkurze končila. Průvodcem byl pan Kastl, vstupné 5 euro. Na srazu u informačního centra místních lázní se v 9 hodin sešlo kolem patnácti lidí. Tady jsme samozřejmě nemohli chybět.

Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací ohledně historie Bad Gottleuby. Důkazem strašlivé povodně v roce 1927, která zasáhla i obyvatele Krásného Lesa, je dodnes cedulka na jednom z domů při vstupu do areálu lázní. Pan průvodce nám ukázal, kudy protékal potok, který poháněl vodní kola místních mlýnů. Dnes se z nich už nic nedochovalo. "Potkali jsme" jen jeden mlecí kámen. 

Pozornost byla věnovaná poštovnímu sloupu, který ze všech čtyř stran ukazoval vzdálenosti do blízkých i vzdálených měst nejen zde v Sasku, ale i v České republice. Cestou k Max Bähr mlýnu jsme mohli vidět zchátralý vodní mlýn, předchozí majitel neměl dostatek financí na rekonstrukci, tak jej odkoupila Bad Gottleuba. Ovšem zatím investice do tohoto objektu nejsou prioritou. Zajímavé bylo, že o možnost koupit tento objekt se živě zajímali i dva přítomní účastníci exkurze. Je vidět, že o mlýny je pořád zájem.    

Mlýn Max Bähr je skutečnou chloubou Bad Gottleuby. Není to jenom klasický mlýn na mouku, ale funguje zde i katr, tedy pila na dřevo. Všechno jsme měli možnost si zblízka prohlédnout. Začali jsme u katru, který je v provozu 126 let, vloni to bylo 125. výročí. Věnoval se nám syn majitele, měli jsme tedy informace - jak se říká - z první ruky. Připravil pro naši skupinu ukázku práce na katru, ovšem chlapi museli přiložit i svou ruku k dílu. S obrovským kmenem měli ve třech co dělat. Následně bylo dřevo upevněno a po spuštění katru se začaly na silného hukotu odřezávat boční části, které známe jako "krajinky". Dřevo se sunulo poměrně velkou rychlostí, asi tak ... 

Zajímavostí byly i dva staré mandly. Jeden byl klasický vkládací, který si mnozí jistě pamatují. Ten druhý byl válečkový. Fungoval tak, že prádlo se namotalo na válečky, které byly ve spodní části mandlu, v horní části bylo dřevěné pouzdro (nebo jako větší truhla), které bylo naplněné kameny. Tato část zatěžovala válečky a tím docházelo k vyhlazení prádla. Skutečně to byl dotek historie.  

Pak jsme měli možnost se občerstvit a trochu zregenerovat. Pan Bähr ml. nás zavedl do jakési zasedací místnosti, která byla vánočně vyzdobena. Ve vitrínkách při stěnách byl dobový porcelán a staré hračky, na poličkách unikátní sbírka kafemlýnků z nejrůznějších dob a samozřejmě i mnoho věcí souvisejících s mlýnem, jako ošatky, síta. Tady nám bylo nabídnuto svařené víno ve variantě červené nebo bílé, případně káva nebo čaj.  

Další část, kterou jsme v rámci exkurze navštívili, byla vlastní mlýnice. Všechno zde je v provozu, transmise se točily, pytle se naplňovaly, všude to vonělo obilím a moukou. Kromě vlastní mlynářské technologie zde bylo i několik modelů parních strojů. 

Poslední částí, kterou jsme zde navštívili, bylo muzeum života na vesnici. Z mlýna Max Bahr jsme si přivezli pšeničnou mouku (1 kg, 2,5 euro).