GRIZZLOCHŮV MLÝN

Pro někoho ruční práce nejsou. Přeci všechno se dá koupit... Proč trávit čas s jehlicemi nebo háčkem, když je toho tolik zajímavého - třeba v mobilu? Ale ne každý to takhle má. Naštěstí. 

Ve školních osnovách prostor pro ruční práce dnes není, tyto činnosti se jako dříve již nevyučují. Já jsem měla to štěstí, že jsme v základní škole, ve 4. třídě, měli pracovní vyučování - a to ruční práce a dílny, možná to bylo rozdělené na pololetí. Ruční práce nebyly určeny pouze dívkám, stejně jako předmět ´dílny´ nebyl jen pro chlapce. Vzpomínám si na ty ponky se svěráky a hoblíky a můj první vyrobený dřevěný nůž. Snad měl sloužit k otevírání dopisů... V ručních pracích jsme přišívali knoflíky, vyšívali křížkovým stehem do panamy nebo kanavy, ale bylo zde také několik hodin háčkování. Měla jsem náskok, protože háčkování i pletení jsem už uměla. Zatímco se ostatní učili první řetízková oka, už jsem pletla na kulaté jehlici kabátek pro moji právě narozenou sestřičku. Barva byla taková broskvová, pletla jsem shora, byl to raglán, vpředu na knoflíčky a se vzorkem. Pak k tomu ještě přibyla čepička. Teprve nyní rozumím tomu, proč se na mne ostatní dívali tak divně... Už jsem to na rozdíl od nich totiž uměla. 

Kdybych si měla vybavit, kdo se mnou trávil první kroky s háčkem a jehlicí, určitě to byla maminka a pak také babička. Ta mě - v Češkově ulici, na Skřivánku v Pardubicích - často hlídala. Byla jsem její první vnučka. Vidím ten obraz, kdy v kuchyni sedím na gauči, mám velké klubko zelené vlny, jehlice a pokouším se protáhnout první očka. Nevím, jaké to bylo kouzlo, které mě k těmto činnostem přitáhlo. Ale každopádně funguje. Nedokážu si představit, že bych si s sebou na jakoukoliv cestu vlakem nepřibalila háčkování nebo pletení. Aktuálně je rozpracovaná čtvrtá (poslední) háčkovaná záclonka do světnice, ty tři už visí, naškrobené, krásné. 

Na Váju se těším.  

Začaly jsme s háčkováním. Prvním krokem bylo zvládnout oko, od kterého začíná řetízek. Na napnutém ukazováčku levé ruky je napnutá vlna, paleček a ukazováček přidržují hotovou práci.  Pravá ruka pak zvládá protáhnout okem přízeň zaháknutou na háčku. Teprve po nějaké době je řetízek úhledný, jedno oko jako druhé.   

Po zvládnutí řetízku postupujeme ke krátkým sloupkům. Nápovědou tady jsou nejprve oka řetízku, od druhé řady oka řady předchozí. Dírky naznačují, kudy máme pokračovat. 

Pro maminku Vája uháčkovala kruhovou podložku pod hrnek (z trojité vlny o průměru asi 12 cm). Nejprve začala řetízkem, osm ok, které spojila do kruhu. První řada byla z dlouhých sloupků. Druhá řada dlouhý sloupek, jedno řetízkové oko. Třetí řada stejná jako druhá řada. Vlnu neutahovala.